Mikropájka podle AR 7/2012
Autor Bc.MP · Publikováno 15.1.2016 · Aktualizováno 3.4.2017
Postupem času se každý bastlíř dostane do bodu, kdy mu klasická trafopájka nebude stačit. Zejména se bez ní neobejde při pájení SMD součástek a CMOS, které jsou náchylné na indukované vysoké napětí na hrotu trafopájky.
Po prvním hledání na internetu jsem narazil na různé mikropájky s programovatelným procesorem a displejem, ale do takových se mi zatím ještě nechtělo jít. Proto jsem začal hledat ve starých amarech a našel v čísle 7/2012 návod na mikropájku od Adama Lessaka. Byla to jasná volba.
Nebudu zde popisovat popis zapojení (to si dohledejte v amaru), ale jen se chci pro budoucí konstruktéry podělit o mé zkušenosti se stavbou a provozem této mikropájky.
Při stavbě jsem se setkal s jednou drobnou chybou a to, že jsou přehozeny dva rezistory R8 a R10, ve schématu jsou v pořádku, ale v rozmístění součástek DPS je to označeno obráceně!
Pozor si dejte v nastavení offsetu IO3 trimrem P2! pokud offset nastavíte špatně, tak jak jsem to udělal já, pájka vám bude zhruba fungovat, ale bude se vám hřát T4 (IRF540) až na 170 °C a fíí do věčných součástkových lovišť.
Je to způsobeno tím, že při spínání T4 dojde k chvilkovému poklesu napětí na GATE, to způsobí, že do vyhřívacího tělíska pájky jde 23V. Při dosažení teploty by mělo dojít k poklesu napětí vyhřívacího tělíska (měřeno na pětikolíku vývod 5 a 3) na 0 V. K tomu však nedojde z 23V klesne napětí na 14V-13V na cca. 5sec a pak na 0V. Při těch 14V cca 5sec. dojde k malému buzení GATE, tedy je přivřený T4 a odpor který má být při plném otevření T4 minimální je někde jinde a postupně dochází k zahřátí T4. Rada teda zní! přesně seřiďte offset IO3 na P2.
Seřízení off-setu IO3: multimetr na rozsah mV zapojen na pětikolík termočlánku vývod 1 a 4. Hrot pájky můžeme nahřát třeba zapalovačem dokud se na multimetru nezobrazí nějaké napětí cca 2- 5mV. Tuto hodnotu musíte druhým multimetrem naměřit i na vývodu 6 IO3 + zem (ten bude zesílen 100x) jinak doladit P2. Na obou multimetrech hodnoty musí chodit stejně i při ochlazování pájecího hrotu pájky. To vše při zapnuté pájce a odpojeném topení od pětikolíku. P3 jsem nastavil změřením rezistorů a následným výpočtem (viz návod v amaru).
Doporučení: dejte větší chladič na stabilizátor T1, dost se hřeje. Vstupní rychlá pojistka 250mA se někdy při zapnutí spálí, nahrazeno pomalou 250mA.
To by bylo asi vše. Po sestavení pájka funguje. Nastavení teploty asi odpovídá, cín se taví cca při nastavené hodnotě 180°C což by tak odpovídalo. 100°C na min. je na hrotu přesně. Vyšší teploty se měří dost špatně (kapkový teploměr součást multimetru), hodně to lítá při jakékoliv změně polohy na hrotu pájky. Možná vyzkoušet dát hrot špičky do oleje a k němu teploměr, nebo na špičce hrotu pájky přes kapku cínu (nezkoušeno).
Celá pájka, jelikož jsem nic neměl a vše na stavbu jsem kupoval, vyšla cca 1200kč. Vím, že za tu cenu se da pořídit nová, ale ten pocit si něco postavit sám a něco nového se naučit je k nezaplacení! A o tom snad tento krásný koníček je.
Konektor od hrotu pájky:
Termočlánek 1 + 4 –
Topení 3 a 5 (12Ω)
Problém s mikropájkou
Při používání docházelo při zapnutém stand-by modu k pomalému zahřívání T4 až na cca 80°C a pak se T4 otevřel naplno a svítila kontrolka jak stand-by tak i nahřívání. To vedlo k rozžhavení hrotu pájky a nakonec ke spálení T4. Offset IO3 byl nastaven správně. Zběžné proměření ukázalo že, po zapnutí stand-by modu jde do vyhřívání pájky 0,5 V a napětí se postupně zvětšuje s tím i teplota T4 až do jeho spálení a to cca do 15min. od zapnutí. Dále jsem už neměřil, protože jsem měl již v hlavě nějakou dobu rozpracovanou jinou pájku.
Pokud ale, nebudete používat stand-by mod, pájka krásně spíná a udržuje nastavenou teplotu.
Nevím, možná jsem něco udělal špatně, nebo byla chyba v celkovém navržení, nevím. Na internetu jsem žádné informace k této pájce nenašel.
Galerie
pokus